pavoukovci
Pavoukovci
Patří do řádu bezobratlých živočichů ze třídy pavoukovců. Skupina zahrnuje asi 40 000 druhů, z toho v ČR žije asi 800 druhů.
Charakteristika
Tělo pavouka je složeno z hlavohrudi a zadečku, který je připojen nápadnou stopkou. Stejně jako ostatní pavoukovci mají osm kráčivých končetin. Jejich velikost (délka těla od klepítek ke konci zadečku) se pohybuje od 0,5 mm do 90 mm. Klepítka jsou dvoučlánková a ústí do nich jedové žlázy. Pavouci mají osm očí (existují výjimky – čeleď šestiočkovití), u některých druhů (např. skákavek) je zrak velmi dobrý.
Nejznámějším znakem pavouků je jejich schopnost tvořit hedvábná vlákna. Na zadečku mají bradavky, původně končetiny, které vylučují na vzduchu rychle tuhnoucí tekutinu. Na končetinách mají hřebínek, kterým vzniklá vlákna spřádají do silnějších svazků.
Pavouci jsou, až na jednu dosud známou výjimku (jedná se o býložravý druh Bagheera kipling – skákajícívegetariánský pavouk),draví živočichové a aktivně loví svou kořist (zejména různé druhy hmyzu). Trávení pavoukům neumožňuje polykání větších částí, proto používá tzv. mimotělní – pavouk vstříkne do své kořisti směs trávicích enzymů a po určité době nasaje zkapalněný obsah. Asi 40 druhů z 40 000 si občas zpestří svůj jídelníček nektarem z květů.
Dýchání obstarávají plicní vaky a keříčkovitě větvená dýchací soustava, která však může u některých čeledí scházet.
Samičky jsou větší než samečci a po spáření svého partnera většinou sežerou. Oplodněná samička naklade vajíčka. Někteří pavouci je nosí přichycená na těle, zapředená v kokonu, jiní je kladou do hnízd. Z vajíček se vylíhnou nepohyblivé larvy, které vyživuje vaječný žloutek. Tyto žijí uvnitř kokonu. V okamžiku, kdy larva dospěje do stádia nymfy, jí matka pomůže dostat se ven z kokonu. Po strávení zbytků vaječného žloutku se nymfa svléká a stává se z ní dospělý jedinec. Pavouci se za svůj život svlékají mnohokrát a v tomto okamžiku jsou mimořádně zranitelní pro jiné predátory.
Pavučina
Pavouci pro lov používají pasti zhotovené z vláken, které produkují jejich bradavky. Většinou se jedná o kruhové sítě tkané spirálovým způsobem, které vytváří např. křižák obecný. Kořist se chytá do lepkavého středu, zatímco ostatní části jsou utkané ze suššího materiálu. Pavouk pak na svou kořist číhá buď ve středu pavučiny nebo na konci tzv. signálního vlákna.
Někteří pavouci z čeledi cedivkovitých, ke kterým patří např. Punčoškář zemní, tkají nálevkovité trubice, jejichž zúžený konec vede do úkrytu pavouka. Sklípkánek černý si zase staví chodbičku vedoucí vzhůru od jeho komůrky v zemi po kmeni stromu. Chodbičku maskuje kousky dřeva a čeká, až na ni usedne hmyz. Toho pak zevnitř kousne, zabije a vtáhne dovnitř. Po sežrání ji stejným otvorem vyhodí ven. Pavouk bolasový drží nohou vlákno s lepkavým koncem, které vrhne na svou oběť. Tu vlákno omotá a pavouk ji může zabít a sežrat.
Ne všichni pavouci ale používají k lovu pavučinu. Někteří loví pomocí přepadení ze zálohy, jiní skoky na kořist.
Přehled nejvýznamnějších čeledí
- Křižákovití - jsou na naše poměry poměrně velcí pavouci, často s charakteristickou kresbou na zadečku. Vytvářejí velké, dvojrozměrné lapací sítě. Patří k nim např. křižák obecný
- Pokoutníkovití - si staví charakteristickou plachetkovitou síť s trychtýřovitým úkrytem. Známý je pokoutník domácí
- Snovačkovití - si staví trojrozměrnou síť a úkryty. Patří sem známá černá vdova – snovačka jedovatá nebo snovačka pečující
- Slíďákovití - mají oči sestavené do tří řad. Nestavějí si sítě, samice nosí kokon s vajíčky, nymfy na hřbetě. Patří sem největší český pavouk – slíďák tatarský
- Běžníkovití - mají nápadně protažené přední dva páry noh, na kořist číhají na květech, mají schopnost měnit barvu. Jsem patří např. běžník kopretinový
- Skákavkovití - mají oči umístěné ve třech řadách, některé z nich mohou být teleskopické, velmi dobře vidí. Mají schopnost skákat a často jsou pestře zbarveni. Patří k nim např. skákavka pruhovaná. Patří sem také zatím jediný objevený vegetariánský pavouk, Bagheera kiplingi